Několik mýtů o elektronickém výukovém systému AES provozovaném na serveru Aristoteles

Vzhledem k tomu, že v posledních dnech dochází k drobným nedorozuměním v souvislosti s e-learningovým systémem na druhém stupni, rozhodl jsem se vám, rodičům a žákům, poskytnout informace, které, jak doufám, přispějí k našemu vzájemnému lepšímu pochopení. Domnívám se, že v prvé řadě je nutné zbořit některé polopravdy, nepravdy a mýty, které se kolem výukového serveru tu a tam šíří.

Mýtus první: bez počítače s připojením k internetu se nedá Gajdoška absolvovat

Základním učebním textem je kvalitní učebnice, dalším učebním textem každého žáka je jeho sešit. Fakt, že na internetu může najít další výukové materiály, tu byl, je a do budoucna bude. Tyto materiály mu mohou pomoci, ale nikdo nikoho nenutí, aby je používal. Nikdo žáky nenutí, aby si vyzkoušeli demotest. Počítač potřebují pouze k zaslání úkolu, což také není žádná novinka a hlavně se to dá udělat během chvilky ze školního počítače.

Mýtus druhý: bodový systém je novinka, která tu dříve nebyla

Bodování tu bylo, je a bude. Každý test, který žák v minulosti absolvoval, byl obodován, a na základě získání bodů obdržel známku. Rozdíl spočívá v tom, že ty body rodič neviděl a ani žáky nezajímaly, tak se po nich nikdo nepídil. To, že jsou vidět i ty body je dobře, protože podle toho lze posoudit váhu té či oné známky. Známka z domácího úkolu je nesrovnatelně menšího významu než známka z hlavního testu apod.

Mýtus třetí: kvůli sytému Aristoteles mají žáci špatné známky

 Každý vyučující měl jistou stupnici hodnocení. Tým pedagogů, který pracuje na tvorbě výukového serveru, se na základě dlouhodobých zkušeností rozhodl ujednotit stupnici hodnocení pro přírodovědné předměty. Tato stupnice hodnocení je mírnější, než stupnice doporučená Ministerstvem školství a tím, že je pro tyto předměty jednotná, usnadňuje žákům a rodičům orientaci a zavádí obdobné požadavky na žáka. Rodiče často říkali: „V jednom předmětu to má tak, jiný učitel to takhle nechce, co máme dělat?“ – to nyní odpadá, požadavky jsou obdobné a jsou stejně hodnoceny. Důležité je, že i bez toho, že by tu existoval systém, který ty známky elektronicky eviduje, by žáci byli vyučujícími naprosto stejně hodnoceni. Forma přece nemůže ovlivňovat obsah a počítač dělá jen to, co mu „řekne“ vyučující.

Mýtus čtvrtý: výukový server znamená naprostou změnu metod výuky na Gajdošce

Výukový server, je „jen“ nová pomůcka, díky které se mění forma zveřejňování hodnocení žáků a žáci mají další možnosti, jak se lépe připravit do vyučování. K té největší změně došlo již před čtyřmi roky zavedením našeho vlastního vzdělávacího programu (vlastních osnov jak se lidově říká) a pak také v únoru tohoto roku, kdy školská rada schválila změnu klasifikačního řádu, která umožňuje zavést kriteria hodnocení, se kterými se rodiče na začátku školního roku seznámili. Náš ŠVP a ta kriteria  představují tu největší změnu a díky kriteriím musí žáci konečně něco do školy dělat a nemohou jen tak „proplouvat“. Výukový server Aristoteles dělá tomu všemu jen podporu.

Mýtus pátý: na základních školách tento systém nikde není

Rádi bychom se pochlubili, že jsme první, kteří tento systém využívají, ale není tomu tak. Za všechny uvedu příklady z Brna  – ZŠ Kuldova (již od roku 2004), ZŠ Horácké náměstí. Budeme možná první, kteří ho budou používat v takovém rozsahu, a první, kteří ho zavedou ve všech předmětech. Máme 21. století a my se profilujeme jako škola pro 21. století. Musíme se s mířit s faktem, že křída je opravdu již překonaná.

 

Na pondělní setkání s vámi se těší Rosťa Novotný,

koordinátor pedagogické sekce projektu